„V každém překladu musí být osobitost překladatele.“

Ještě před čtyřmi roky byla zaměstnankyní francouzské zemědělské společnosti, dnes působí jako full-time překladatelka na volné noze. Kdo je Alžběta Smejkalová? „Volnomyšlenkář? Člověk, který se nerad nechá svazovat pravidlama… Někdy mám pocit, že si raději vyberu složitější možnost před tou jednodušší, protože ta jednodušší by byla hrozná nuda.“

„JSEM NA ZAČÁTKU V PROSTŘEDKU.“

Vystudovala francouzštinu se zaměřením pro hospodářskou praxi. Ihned po škole mohla mít teplé místečko překladatelky v jedné olomoucké firmě, kam docházela při škole na stáž. Zároveň s nabídkou práce ale přišlo i uvědomění, které jí nejspíš změnilo život: „V ten moment jsem si nedokázala představit, že bych ve svých 24 letech měla každej den v 7 ráno přijít do té firmy a cvaknout si tam příchod. Věděla jsem, že když odejdu, zvládnu se ten jazyk naučit líp.“ A tak odjela do Francie, kde dva roky cestovala a pracovala jako recepční.

Po návratu získala místo asistentky marketingu ve společnosti SOUFFLET AGRO. „Nevím, jestli se vůbec dá říct, že jsem tam jako zaměstnanec budovala nějakou kariéru. Byla jsem zaměstnaná jenom dva roky, za tak krátkou dobu jsem to ani nemohla stihnout.“ Marketing firmy se ale nevyvíjel v souladu s jejími představami a cítila se na své pozici velmi strnule. Zároveň se bála o vlastní konkurenceschopnost, pokud neudělá krok vpřed. S překládáním koketovala už na konci vysoké školy, poprvé však začala tlumočit právě až při svém tehdejším zaměstnání. Přestože měla ostych, cítila, že se na stávající pozici nemá kam dál vyvíjet. A tak odešla na volnou nohu, věnovat se překladatelství a copywritingu.

Začátky nebyly nejveselejší. Jak sama říká: „Bylo tam jedno velký temno.“ Po čase se k ní ovšem začali dostávat zákazníci. „To, že jsem ve Francii byla a sžila jsem se s jejich kulturou a mentalitou, považuji za mou konkurenční výhodu. Komunikace mezi Francouzi a Čechy často selže proto, že si ti lidi, kteří spolu komunikují, neporozumí na mentální úrovni.“

V překladech se Alžběta soustředí hlavně na sféru techniky a zemědělství. Protiváhu k těmto specifickým oblastem tvoří zakázky, ve kterých může zapojit i svou kreativitu. Hrdá je například na překlady turistických průvodců po různých světových městech z edice Michelin.

Narazily jsme i na otázku toho, zda má řemeslo překladatelství svá úskalí? Bolestivý moment je vždy, když klient tlačí na čas a cenu. Člověk pak nemá dost prostoru text dotáhnout do detailu. „Je skvělé, když narazíte na osvíceného zákazníka, který vnímá rozdíl mezi freelancerem a agenturou. Při spolupráci s freelancerem má zákazník větší kontrolu nad výsledkem práce. Solidní překladatel s klientem konzultuje problematiku, hledá správné výrazy a přizná, když něco neví. Když si najmete agenturu, nikdy nevíte, kdo vám text doopravdy překládá. Nemáte jistotu, jaká bude kvalita výsledného textu,“ uzavírá Alžběta rozdíly v přístupech k překladu. Její mantra zní: „Nebuduju kariéru. Snažím se dělat práci, která mě bude naplňovat a pro mě osobně bude mít smysl.“

„NADŠENÍ VŠECH LIDÍ VE VAULTU BYLO MOJE WAU.“

Ve Vaultu se poprvé ocitla v dubnu 2017: „Viděla jsem to ve stavu, kdy to nebylo dodělaný… Vzhledem k tomu, že můj koníček je design a architektura a oba obory sleduju, tak jsem možná byla jedna z mála, která přišla a neudělala WAU. Hlavou mi běželo, že je to pěkné a dobře udělané, a že takhle by se věci měly dělat běžně. Možná mám ty standardy posunutý někam jinam. Asi je to i díky tomu, že hodně cestuju a vídám různá prostředí.“

Po otevření coworkingu se sem její překladatelská duše přestěhovala. „Je to pro mě příjemný prostředí, kde se mi dobře pracuje. Místo, ve kterém se nepotýkám s estetickejma prohřeškama, jen co otevřu dveře… Navíc, překládání je dost solitérní záležitost. Takže je fajn, když člověk může měnit prostředí nebo když ho z toho pohroužení někdo jiný vytrhne.“

Její nejoblíbenější místo ve Vaultu 42 je Deep 9.45 a pracovní místa nad recepcí. Nejvýraznějším elementem coworkingu je pro Alžbětu komunita, která se zde v čase utváří. „Lidé můžou mít rádi Vault 42 kvůli prostředí. Někomu jinému je zase prostředí jedno. Jde sem jen proto, aby potkal nové lidi.“

COWORKING. SOUNÁLEŽITOST. SVOBODA.

S Alžbětou jsme se hodně zamýšlely nad atributy komunity Vaultu. Sama coworking definovala slovem sounáležitost. „Jedno, co máme společné, je to, že jsme freelanceři. Na druhou stranu nemám ten pocit, že bychom všichni byli hipstři, kteří každý ráno jedou avokádový toasty. NE. Máš tady poměrně široký spektrum lidí. Máš tady borce, kteří si sem jdou sednout a ani o nich nevíš, a pak tady máš lidi, se kterýma máš hodně společnýho, hodně se spolu nasmějete a je vám spolu dobře… Dynamika skupiny může spočívat i v tom, že i když jsi introvert, tak si sedneš ke společnému obědu a posloucháš rozhovory ostatních a vlastně se stáváš součástí kolektivu.“

Kdo je tedy podle ní Vaulter? „Kdokoliv, komu tady bude dobře.“

NE JE NOVÉ ANO

Shodneme se na tom, že každý z nás má za povinnost starat se o sebe tím nejlepším způsobem. Je jedno, jestli v korporátu nebo v coworkingu. Znamená to mimo jiné držet pevně v rukou hranice mezi prací a osobním životem. V otázce work-life balance hovoří Alžběta poměrně ostříleně: „Je to o sebedisciplíně. Člověk se musí naučit říkat ne… tím, že to bude zkoušet pořád dokola… Na začátku je taková ta vize freelancera. Svoboda. Čas si určuješ sám. Už žádné od 9 do 5. A nakonec tady sedíš od 9 do 8.“ Osobní prostor a volný čas, ať už ho vyplňujeme intelektuální činností nebo guilty pleasures, jsou důležitou součástí každodenní rutiny. Alžběta na sebe prozradila, že svůj pracovní čas balancuje jógou, četbou a časem se svými přáteli.

OKÉNKO PRODUKTIVITY

Ze současného poznání vyplývá, že denní rituály jsou v otázkách produktivity něco, co bychom neměli opomíjet. Pár takových má i Alžběta: „Ráno se v klidu nasnídat. Po příchodu do coworku si na nastartování dne na netu přečíst drby.“ Možná právě proto Alžběta nemá v coworkingu žádný problém s prokrastinací. Co ji ovšem zaručeně dostane do pracovní flow, je deadline.

Pokud tedy Alžbětu spatříte ve 100% koncentraci nad svou překladatelskou činností v našem Swimming poolu, máte jistotu, že je po skvělé snídani, že vám může podat komplexní rozbor současného světa showbizáru, a že dost možná v 10 večer odevzdává text, který právě teď vzniká v jejím textovém editoru.